Daniel Pešta Levitace

Monografická výstava výtvarníka Daniela Pešty.

( Září – Listopad 2010 )

MuMo představuje dosud nevystavenou sbírku díla tohoto českého výtvarníka. Prezentovány budou objekty, videa, instalace, závěsné a prostorové obrazy i kresby.

Tématem výstavy, tak jak je u Pešty typické, je lidská bytost a její archetypální nuance, které nás provokují k otázce prvopočátku. Je to „genetický kód“? Tak zní autorova otázka ztvárněná jeho pracemi. Určují kyseliny ribonukleové koeficient zla či dobra, nebo první zážitky, výchova, prostředí a osudy, které nás spojují?

Pešta pracuje částečně naturalisticky. Otevírá příběhy našich předků, politická, společenská či rodinná pekla, aby nám položil některé ze zásadních otázek, jakými jsou kolektivní svědomí, lehce zapomenuté neprávo a zločin, lehkovážné zacházení s rodinou či kulturními tradicemi. Privátní, nikdy neodhalené příběhy lásky a nenávisti, zášti, ale i tajemství lidského bytí, jsou tím tabu, kterého se Pešta nebojí. Kolik pohnutých příběhů nikdy nevyjde na povrch? Kolik pravd se nám nikdy nepodaří prohlédnouti?

V jistém smyslu velmi politické i společensky angažované dílo připomíná nekonečný příběh lidských životů a osudů.

Pešta se zabývá již roky tématy církve a otázek morální zodpovědnosti tisíciletí tradovaných řádů. Jistým způsobem přebírá spoluodpovědnost, která nám byla předurčena našimi předky, zamyslet se nad jejich osudem a brát si poučení z minulosti.

Levitace je název, který by mohl být osobním snem o vlastní beztíži, ale i synonymem pro technologii, kterou Pešta nechává ve svých zcela ojedinělých a precizních pracích plout či levitovat jednotlivé osoby, i celá společenství, zvolenou transparentní hmotou a nechat jejich příběhy žít.

Svědčí též jednoznačně o snaze a indukované potřebě zmírnit bolest všem, kteří trpěli pro generace příští.

Většina vystavených děl bude poprvé představena právě v Muzeu Montanelli. Tato rozsáhlá monografická výstava bude první Peštovou prezentací v České republice po osmi letech. Následně bude tato instalace cestovat do předních evropských muzeí.

MarieMarie 1511/2011

(Listopad 2010 - Únor 2011)

Cyklus dřevořezů Život Panny Marie od Albrechta Dürera byl v roce 1511 spolu s cykly dřevořezů Pašije a Apokalypsa poprvé uveden v knižním vydání. Albrecht Dürer tak těmito „třemi velkými knihami“ vytvořil působivou trilogii křesťanského příběhu spásy.

Na výstavě 1511/2011 MarieMarie nejde ale o křesťanské představy o Synu Božím, který se stal člověkem. Jde o vyobrazení matky Syna Božího, o Marii. A jde o obraz ženy, který Albrecht Dürer s pomocí knihtisku představil širokému okruhu čtenářů. Výstava se zabývá otázkou, zda a do jaké míry má tehdejší schematizace obrazu ženy v umění vliv i na dnešní zobrazování žen. Marie, to byl v Dürerově době svět portrétů určovaný křesťanskou ikonografií, portrétů „vyvolené nevinnosti“ a „pokorně trpící postavy matky“, která se pouze díky svému povýšení na „bohyni na nebesích“ stala symbolem božského příslibu. Výstava je i tématickým pokračováním zahajovací výstavy tohoto muzea. Německý deník Die Welt napsal o výstavě OPENING: „21 umělkyň upustí od mocenských zápasů feminismu. Proti tyranii genitálu postaví revoluci něžnosti. Nic z toho ještě nikde takto ztvárněno nebylo.“ Z uměleckohistorického hlediska lze z Dürerových vyobrazení Panny Marie odvodit jeho ženské ideály. Renesanční Panna Marie, většinou nepříliš panensky zobrazovaná s Ježíškem, měla být ztělesněním čistoty, poddajnosti a asexuality. Marie jako obraz matky, nezištné a milující, mohla být jen Svatou Matkou Boží, která prokazuje milosrdenství člověku hledajícímu pomoc a jako orodovnice se za něj statečně zasazuje. V žádném případě se nezabývala rozením nebo péčí o kojence. Tato výstava chce proto tematizovat, zda Albrecht Dürer zmíněnou redukci Mariina vyobrazení skutečně provedl nebo zda mu v jeho výtvarných dílech šlo o komplexnější pojetí. Vybraná umělecká díla současnosti umožňují nové způsoby pohledu na svět Dürerových obrazů a naopak, dnešní formy vyjadřování ženských forem výtvarné realizace mohou být takto vnímány v tradičním světle – dialog, korespondence s obrazem ženy Marie za posledních 500 let? Ano, obraz ženy za posledních 500 let!

Projekt spolupráce mezi Muzeem Montanelli v Praze, Domem Albrechta Dürera v Norimberku a Kulturněhistorickým muzeem v Osnabrücku podporuje Nadace Dolní Sasko, jíž byla vlastníkem Dürerovy grafiky, Nadací Konráda Liebmanna, svěřena správa této prezentované sbírky. Zapojí se i Goethe-Institut v Praze, který chce výstavu podpořit doprovodným programem.

Návštěvníci se také mohou pomocí doplňkové prohlídkové trasy vydat po stopách různých vyobrazení Panny Marie z let 1511 až 2011 i do dalších pražských výstavních síní, například na Dürerovu Růžencovou slavnost do Národní galerie.

AllForWeb

CZ
EN
DE