Alena Kučerová
PortrétAlena Kučerová
Alena Kučerová se řadí od první poloviny šedesátých let minulého století k výrazným osobnostem českého umění. Brzy si našla svůj charakteristický způsob vyjádření spojený s originálními technickými postupy. Zcela přirozeně se vřadila do evropských souvislostí. Měla zvlášť složité podmínky, protože její tatínek byl v roce 1953 komunistickou policií jako špion zatčen a odsouzen. Vzápětí byla uvězněna i maminka, která se s ním tajně stýkala. Naštěstí se však skoro zázrakem podařilo, že Alena mohla začít studovat na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Již za studií se seznámila s některými malíři, sochaři či grafiky (Evou Bednářovou, Theodorem Pištěkem, Janem Koblasou, Karlem Neprašem, se svým budoucím mužem Vladimírem Kopeckým ad.), kteří později do značné míry určovali celkový vývoj českého umění.
Ze školy byla Alena Kučerová pro svůj původ málem vyloučena, ale naštěstí k čistkám v důsledku postupného uvolňování v závěru padesátých let (a také zásluhou prof. Strnadela) nedošlo. Její projev dozrával brzy po ukončení školy, kdy směřovala ke geometrické abstrakci. Přitom však z její tvorby nezmizel úzký vztah ke skutečnosti. Silně na ni zapůsobily nové překlady Morgensternovy poezie, kterou ilustrovala bez jakéhokoliv nároku na zveřejnění. Vznikla tak série mimořádně výstižných tušových perokreseb, v nichž se už uplatňoval pravidelný rastr a tečkování. Později se Kučerová stala členkou skupiny UB 12, s níž pak mnohokrát vystavovala.
V polovině šedesátých let došla k důležitému objevu svébytné grafické techniky perforace, kterou dokázala v dalších obdobích mnohokrát přizpůsobit tomu, co právě chtěla vyjádřit. Linie a struktury vytvářela prorážením dírek do plechů, z nichž tiskla své listy. Její tvorba neustrnula a rozvíjela se dál různými směry. Vedle čisté abstrakce ji zajímala také lidská postava. Tak se Kučerová stala jednou z nejoriginálnějších představitelek proudu nové figurace, který reagoval na předchozí nadvládu abstrakce hledáním nových výrazových možností. Věnuje se i krajině, jejíž atmosféru citlivě ztvárňuje ve zjednodušených tvarech. Její grafika je většinou černobílá, jen koncem šedesátých a počátkem sedmdesátých let vznikaly v jejím ateliéru také výrazně barevné tisky. Působivé jsou ovšem i reliéfy utvářené perforací a vrstvením plechů.
Kučerovou oceňoval kromě jiných teoretik Jindřich Chalupecký, který ji často zařazoval do domácích i zahraničních výstav. To samozřejmě paradoxně přispělo k tomu, že se pak v době normalizace dostala do izolace, v níž se ovšem octli takřka všichni ostatní progresivní umělci. Alena Kučerová nemohla u nás tehdy vůbec vystavovat. Tak aspoň obesílala, stejně jako řada dalších, zahraniční grafické přehlídky, na nichž sklízela četné úspěchy. V posledních letech se grafice nevěnuje, protože byla vystěhována ze svého pražského ateliéru, kde měla veškeré technické zázemí. Nyní žije na venkově a vytváří půvabné objekty, v nichž se dřevěné desky pobité hřebíčky někdy spojují s přírodními prvky. Užívá v nich vlastně metodu příbuznou někdejším perforacím, které ji tak proslavily.
Před časem vydala Galerie Pecka autorčinu obsažnou monografii, která zhodnotila její celoživotní dílo a vřadila ho do širších souvislostí. V Galerii hlavního města proběhla její velká retrospektivní výstava, na níž v plném rozsahu vyzněl její přínos pro české umění. Autorčiny grafické listy i objekty se staly součástí významných veřejných i soukromých sbírek u nás i v zahraničí a jejich cena na trhu stále stoupá. Velkou kolekcí prací ze všech tvůrčích období je zastoupena například v Grafické sbírce Národní galerie, v Galerii hlavního města Prahy nebo v Muzeu Kampa (sbírce Jana a Medy Mládkových).
Jiří Machalický
