Výroční zpráva 2009
Slovo zakladatelky Nadace DrAK
“Uvědomuji si, že vše spolu nějak souvisí, veškeré duchovní i materiální hodnoty,
kultura i zdraví. Chci využít svého času a alespoň něčím smysluplným do tohoto
složitého systému přispět. Je asi dobře, že se většina důležitých duchovních věcí nedá vyčíslit nebo zpeněžit. Člověk se možná neocitá jen tak pro nic za nic na světě. Asi by měl své místo na zemi hledat tam, kam ho to v určitých úsecích jeho života táhne, a snažit se porozumět své cestě. Pro mne to znamená tvořit nebo se podílet na něčem smysluplném v naší společnosti, v době, ve které žijeme. Využít zkušeností, internacionality a schopnosti propojovat nejrůznější kultury a okruhy lidí a společně s nimi něco vytvářet, zde nebo kdekoliv jinde. Chtěla bych zůstat člověkem, který pozorně prověřuje svoji pozici s ohledem na vývoj společnosti a jejího prostředí a dovede reagovat. Možná je důležité neupnout své mínění na pomyslnou univerzální platnou hodnotu, ale zachovat si filozofickou reflexi, jakousi individuální svobodu a být otevřen novým podnětům v myšlení, cítění i ve vztahu k lidem. Umění je též jednou z možností vymknout se na okamžik realitě a získat odstup od sebe sama. Právě takovéto činění, určité napětí mezi póly našeho života a uměním jakéhokoliv druhu, až k abstraktním světům vědy, nám dovoluje zpochybňovat stereotypy a být otevřen novým poznatkům a úhlům pohledu.„
Dr. Dadja Altenburg - Kohl
O Nadaci
Nadace podporuje a provozuje
1. Muzeum Montanelli a jeho sbírku českého a evropského umění
2. Projekty v oblasti kultury
3. Projekty v oblasti zdravotnictví
Cíle Nadace DrAK
1. Všestranná podpora rozvoje kulturních a duchovních aktivit v ČR
2. Projekty v oblasti kultury a vzdělávání
3. Provozování Muzea Montanelli, MuMo
a) Prezentace sbírky
b) Výstavní činnost v ČR
c) Výstavní činnost v zahraničí
d) Spolupráce s muzei a institucemi
4. Realizace preventivních programů v oblasti zdravotnictví
Identifikace Nadace DrAK
Název organizace : Nadace DrAK Dr. Altenburg Kohl
Identifikační číslo : 276 33 934
Sídlo : Nerudova 13/250
118 01 Praha 1
Kontakt : Tel.: +420 257 531 220
Fax: +420 257 531 222
info@galeriemontanelli.com
www.nadacedrak.com
Právní forma : nadace
Datum vzniku : 8. prosince 2006
Zapsané nadační jmění : 5 000 000,- Kč
Společnost je zapsána v nadačním rejstříku, vedeném u Městského soudu v Praze, oddíl N, vložka 612.
Organizační struktura Nadace DrAK
Členové správní rady :
MUDr. Drahoslava Kohlová
Členové správní rady :
MUDr. Drahoslava Kohlová
Daniel Pešta
Drahoslava Kadlecová (paní Kadlecová zemřela, v roce 2010 bude členkou správní rady paní MUDr. Miroslava Skovajsová)
Revizor: JUDr. Jan Slanec (v roce 2010 na jeho místo nastoupí Ing. Josef Civín)
Zřizovatel :
MUDr. Drahoslava Kohlová
Zaměstnanci :
Daniel Pešta - design
Martina Jeřábková - produkce
Jana Kleinová - produkce
Kurátoři :
Dr. Dadja Altenburg Kohl
Projekty v roce 2009
1. Přelom 68, Ti, kteří zvolili svobodu
Velvyslanectví České republiky v Berlíně, Wilhelmstrasse 45, 17.12.2008 - 22.1. 2009
Fotografická výstava představuje portréty literátů pocházejících ze zemí bývalého východního bloku, kteří kvůli pronásledování komunistickým režimem odešli žít a tvořit na Západ. Mezi sedmnácti osobnostmi je sedm českých, z nichž jeden neemigroval – Václav Havel. Dalšími osobnostmi jsou Milan Kundera, Pavel Kohout, Jiří Gruša, Arnošt Lustig, Ivan Blatný a Josef Škvorecký. Snímky vznikaly v letech 1980 – 1981 na různých místech světa, kam se čeští spisovatelé uchýlili a kde je také navštívil německý novinář Jürgen Serke v doprovodu fotografů Wilfrieda Bauera a Roberta Lebecka.
2. Spolek výtvarných umělců Mánes 1887 - 2009
Saarländische Galerie im Palais am Festungsgraben, Berlín, 14.5. - 28.6. 2009
Zdeněk Beran, Václav Bláha, Jana Budíková, Bedřich Dlouhý, Milan Grygar, Dagmara Hamsíková, Xénia Hoffmeisterová, Boris Jirků, Jiří Kaloč, Ivan Komárek, Jiří Kornatovský, Antonín Kroča, Aleš Ogoun, Peter Oriešek, Květa Pacovská, Daniel Pešta, Jiří Plieštik, Michael Rittstein, Jiří Sozanský, Jan Stoss, Marie Strahovská, Miloš Šejn, Petr Šmaha, Václav Špale, Jan Švankmajer, Jaroslav Urbánek, Markéta Urbanová, Martin Zálešák, Jasan Zoubek, Jiřina Žertová
3. Prague Biennale 4
Karlínská hala, Thámova 8, Praha, 14.5. - 26.7. 2009
Pomyslná řada žen a pomyslná řada mužů jako svědků okamžiku lidského i posmrtného bytí. Feminismus je existenciální. U každého umělce této sekce výrazný a nezaměnitelný.
Expresivní či introvertně zakonzervovaný, kolektivní či přísně soukromý. Jakási
humanitní symbióza prostupuje díly vybraných umělců, kteří už dávno překročili hranice zemí, z nichž pocházejí. Společenství žalující a vzpírající se nesmyslným diktátům, volání po svobodě a nezávislosti, protest proti násilí a zneužívání moci. Jakýsi stigmatický průduch jako touha po světě, kde každý jedinec má právo rozvíjet vlastní osobnost.
Současné vizuální umění, včetně videa, fotografie, malby i skulptury, vděčí za svou kvalitu i zajímavost do značné míry feministickému uměleckému hnutí, které vzniklo počátkem sedmdesátých let.
Vývoj tohoto horečného aktivismu tehdejších let má dlouhodobý dopad, který lze v dnešním globálním světě dobře vysledovat. Již dávno nejde o to, kde se toto umění geograficky rodí, zda snad na západě od nás, naopak, feministické tendence se prudce a naléhavě šíří do zemí východu a nabývají nového politického náboje, v mnohých případech nebezpečného pro umělce samotné. Ženy v zemích, které dosud žijí ve válečných podmínkách či pod vlivem náboženství s prvky fanatismu, hledají svou identitu a jejich sebevědomí se utváří a definuje poněkud elementárněji než v stabilnějších politických systémech.
Sigalit Landau, narozená v Jeruzalémě, je jednou z nejúspěšnějších umělkyň Izraele.
Její umění spočívá ve vyjadřování bolesti, v povznesení, v utrpení a grácii, v naturalismu i chaosu moderny a suverénně zvládnutém dualismu. Ona sama od svého díla vyžaduje projev prostý sentimentality. Její instalace i ostatní práce jsou velmi kritické. Minulost a přítomnost se prolínají. Často jde o smrtelné hříchy, o globální konflikty. O hranice, identifikaci a odcizení. Extrémní výrazové prostředky jsou pro ni typické.
Její umění je ztělesněním, lépe řečeno vtělesněním do struktur lidského bytí. Sigalit nasazuje své tělo jako kompas, s jehož pomocí hledá ztracené orientace vnějším živočišným nebo poetickým způsobem. Hledání rovnováhy probíhá různě, duchovně, filozoficky, naturalisticky nebo symbolicky. Sigalit Landau pojímá své vnímání světa mnohorozměrně.
Vnímá vnější i vnitřní svět, minulost, budoucnost a přítomnost jako jeden celek.
Maja Bajevic, narozená v Sarajevu, pochází ze země poznamenané oběťmi a fašismem, ze země náboženské nesnášenlivosti. Celým jejím dílem prolíná jasná a hlasitá kritika politické diktatury a nárok na odhalení znásilněného práva a zločinů proti lidskosti. Ve svých videích, performancích i instalacích bez ustání přistupuje ke konfrontaci a slučuje soukromé věci s veřejnými, intimitu s politikou. Hlavní tematikou zůstává odhalení pravdy, zneužívání moci, perverze fanatických náboženství a odsouvání jedince na pokraj společnosti. V díle Maji Bajevic nacházíme široké spektrum: realitu, která je diametrálně odlišná od reality institucí, diktátu a vládnoucích hierarchií i religiózní nesnášenlivosti, kolektivní identitu a osud, nárok jedince i skupiny na přehodnocení stávajících či zažitých hodnot. Tragiku agresivních vzorců a mechanismů, ženu jako svědka těchto osudových konstelací. V západním světě se feministické hnutí v jistém smyslu pluralizuje. Zde nejen ženy otevřeně definují svou sexualitu, ale i muži začínají hledat svou identitu, a to nejen ve vztahu k emancipovaným ženám. Legalizace homosexuality, lesbických vztahů a transsexuality otevírá a poukazuje na mužskou zranitelnost a umožňuje tak nahlédnout do mužského nitra.
Ulrike Rosenbach patří k nejdůležitějším osobnostem mediálního umění v Německu i ve světě už od počátku sedmdesátých let. Založila „Školu kreativního feminismu“. Jako žačka Josepha Beuyse zaujala ve feministickém umění pevnou pozici. Její neúnavná kritika normálně tradovaného obrazu ženy je jedním z hlavních témat jejich prací. Nesčetnými akčními performancemi neúnavně tematizuje veškerá klišé, týkající se rozdílu pohlaví a rozdělení rolí mezi mužem a ženou. To ona připomíná, že život je mnohovrstevný a interdisciplinární. Připomíná, že jednou z úloh umění je poukázat na problémy, které už budou zítra úplně jiné. Ulrike Rosenbach zdůrazňuje složité životní souvislosti, jež jsou mnohdy kolektivně potlačovány. Spolu se svými kolegyněmi definovala svého času nové aspekty feministického umění a i dnes dává prostor otázkám zásadních hodnot budoucnosti a hlavně rozjímání.
Bojovnými a sebevědomými provokacemi vystupuje proti předsudkům. Nestaví sama sebe do popředí, nepoukazuje na krásu exhibujícího těla, ale vytváří jakýsi autonomní svět odpoutaný od reality, jakýsi soukromý tanec v prostoru vyhrazeném sobě samé. Prochází nadčasovou cestou ruku v ruce s minulostí směrem, kde tušíme kolébku veškeré ženskosti.
Wo-man power zastupuje jediný muž, Daniel Pešta, který se vždy feministicky přibližuje obrazu ženy. Daří se mu vstoupit do její přirozenosti a energie. Tím se žena jako object vytrácí a převtěluje se do bytosti, pro niž platí v pomyslném prostoru jiné zákony, a nabývá tím univerzální smyslnosti. Pešta jakoby překračuje hranice polarity obou pohlaví, a aniž opouští vlastní identitu, přejímá spoluodpovědnost za rodičovství, mateřství I otcovství. Takto záměrně inhaluje ženskou energii, aby v jakémsi taoistickém vzoru vyčkal a porozuměl procesům, které pohlaví polarizují, a zachytil je v jejich prvopočátku.
V ostatních dílech pečlivě a s matematickou přesností skládá důkazy prožitého a svědectví životních situací, politických i sociálních přestupků či pocitů. Nikdo není soudcem ani žalobcem, věci hovoří samy za sebe, nemoralizují, ale vypovídají. Absolutní ticho zakonzervované v jakémsi zhmotněném dokumentu, který fascinuje jako deník již prožitého nebo očekávaného.
4. 11 ze 114 - Spolek výtvarných umělců Mánes
Galerie Montanelli, Nerudova 13, Praha 1, 3.7. - 31.7. 2009
Beran, Bláha, Dlouhý, Fiala, Hoffmeisterová, Komárek, Oriešek, Rittstein, Sozanský, Šejn, Urbanová
5. Opening
Muzeum Montanelli, Nerudova 13, Praha 1, 30.9. 2009 - 31.1.2010
Bajevic, Bláhová, Chkhikvadze, Galli, Guilleminot, Hatoum, Höfer, Horn, Kolářová, Kozyra, Landau, Nieznalska, Renz, Rosenbach, Schönfeld, Siwek, Šimotová, Tanning, Trockel, Válová, Weiss
Výstavou OPENING zahajuje muzeum Montanelli svou činnost. Představí díla umělkyň, se kterými bude muzeum spolupracovat, nebo které jsou zastoupeny ve sbírce nadace.
Tématem výstavy je různorodost dnešního současného umění, jak formálně, tak obsahově.
Kresby, koláže, malba, sochy, videa / Bosna, Ukrajina, Francie, Palestina, Německo, Česká republika, Polsko, USA / politické, provokativní, existenciální.
Ke slavnostnímu zahájení Muzea Montanelli, dne 29.9.2009 se dostavilo 1500 lidí.
6. Projekt „Ruku na Prso“
Významnou aktivitou Nadace DrAK je projekt
Ruku na Prso propagující metodu samovyšetření prsu MammaCare. Ve spolupráci s prezidentkou asociace mamodiagnostiků ČR, primářkou MUDr. Miroslavou Skovajsovou PhD., připravuje nadace přednášky a kurzy s cílem vyškolit ženy této metodě.Metoda MammaCare je vědecky vyvinutá systematická metoda hmatového
samovyšetření prsu. Vypracovali ji američtí vědci Dr. Mary Mehn, Dr. Mark Goldstein a prof. Henry Pennypacker v Gainesville na Floridě. Pravidelnou a správnou palpací mohou ženy rozpoznat sebemenší změny a včas vyhledat odborného lékaře. Metoda doplňuje spektrum nezbytných preventivních vyšetření jako je mamografie a sonografi e, ale v žádném případě je nenahrazuje. Již proběhlo vyškolení personálu v odborném centrum MammaCare v Německu a vyšli informační letáky.
Firmám a organizacím, které Nadaci DrAK přispějí na tento projekt, nabízíme
bezplatné vyškolení a přednášku o způsobu samovyšetření prsu pro jejich zaměstnance.
O MUZEU MONTANELLI, MuMo
„Muzeum Montanelli děkuje za svůj vznik občanskému duchu angažované lékařky podnikatelky, která rozpoznala znamení doby. Nic nepotřebuje umění tolik jako svobodu. Proto je důležité, aby vedle důstojných institucí státu podporujících umění vznikaly take nezávislé umělecké iniciativy „občanské společnosti“. Evropa dokonalých pravidel a paragrafů, státních programů a směrnic potřebuje nutně i protiváhu: Evropu spontánnosti, Evropu neplánovanou a překvapující. Povzbuzujícím znamením do budoucna je i to, že zakladatelka muzea je doma ve dvou kulturách, v české i německé. Neboť obě tyto kultury, po staletí symbioticky propojené, se v epoše nacionalismu 19. a 20. století navzájem odcizily. Od roku 1989 jsou všechny dveře k novému kulturnímu přátelství otevřeny.
Co by mohlo být více povzbuzující než vzájemná setkávání umělců a umělkyň?
Cesty umění nikdy neznaly hranic. Dnes lze vzdálenost mezi Prahou, Vídní, Berlínem a Paříží měřit pouhou myšlenkou. Jde o to, aby to byla správná myšlenka. Dadja Altenburg- Kohlová takovou nalezla. Prezentuje současné umění v historickém kontextu. Zde se setkávají lidé, kteří mají chuť vést dialog překračující hranice oborů. Umění, literature a divadlo, ale také ucelený pohled na člověka z hlediska medicíny a ekologie se tu stávají tématem, o němž se mluví, a to díky „Nadaci DrAK“, založené Dadjou Altenburg-Kohlovou.
Bylo stvořeno magnetické ohnisko, v němž se mohou setkávat proudy sympatií.“
Prof. Dr. Christoph Stölzl bývalý senátor pro kulturu Spolkové země Berlín
Muzeum Montanelli bylo slavnostně otevřeno 29.9.2009 pod patronátem bývalého
prezidenta Václava Havla.
Výhled do roku 2010
1) Muzeum Montanelli bude pokračovat ve své činnosti jako v roce 2009. Se svým moderním a minimalistickým pojetím se muzeum stalo výraznou institucí pražské Malé Strany. Jeho prostor je důstojně přizpůsoben multimediálnímu, současnému i klasickému umění. Je jedním z mála unikátních projektů svého druhu a vrací této důležité ulici v Praze její kultivovanou tvář.
Cílem muzea je mimo spravování a prezentace sbírky Nadace DrAK, též výstavní činnost. Vystavováni budou jak zahraniční, tak čeští umělci. V kooperaci s různými institucemi a muzei budou postupně prezentovány nejrůznější sbírky či jejich části.
MuMo by se mělo stát centrem setkání umělců a jejich přátel. Kavárna muzea by měla sloužit jako prostor pro všechny tyto aktivity.
Plánované výstavy
1. Bedřich Dlouhý - Autoportrét V, únor - červenec 2010
2. Pavel Roučka - Fenomén Roučka - únor - duben 2010
3. Daniel Pešta - Levitace, září - listopad 2010 Monografická výstava ze sbírky Nadace DrAK
4. Albrecht Dürer - Maria Maria 1511 - 2011, listopad 2010 - leden 2011
Kurátorská koncepce výstavy bude konfrontovat Dürerův cyklus ze života Panny Marie s díly současného umění. Práce renesančního umělce Albrechta Dürera zapůjčí muzeum dějin kultury v Osnabrücku, Germánské národní muzeum dějin v Norimberku a jiní majitelé soukromých sbírek.
2) Prevence rakoviny prsu
V roce 2010 se bude realizovat v cyklu přednášek osvěta pro větší podniky, organizace a instituce, které budou mít příležitost prostřednictvím naší nadace uskutečnit školení pro své zaměstnankyně.
Zhodnocení dodržení nákladového pravidla:
Důvodem překročení výše nákladů na správu nadace ( stanoveného maximálního procenta nákladů na správu ve vztahu k výši nadačního jmění) byla potřeba rozvoje aktivit a propagace nadace. Od roku 2010 dochází k organizačním změnám a mělo by dojít k výraznějšímu snížení nákladů na správu.
v Praze dne 7. září 2010
MUDr. Drahoslava Kohlová
Přílohy :
Finanční část
